"Já bejt puberťák tak chci slyšet historku,jak byl táta bezva ale umřel"

a jak by ti bylo, kdybys pak zjistila pravdu?
neumím si vůbec představit, lhát dítěti o něčem tak zásadním, to přece musí narušit důvěru neskutečným způsobem...
být v takové situaci, prostě bych dítěti říkala pravdu, od počátku, úměrně věku, abych se jednou pro vždy vyhnula možnosti "šokujícího odhalení"...
v dnešní době nejrůznějších rodinných uspořádání, nevěřím, že by dítě bylo v nějakém kolektivu jediné, co "nemá tátu", tahle hranice padla už dávno, nehrozí žádné stigma, jako dřív, není před čím ho chránit...