Imi, jestli to je skutečný příběh, tak směrem k dětem se podle mě vždycky vyplatí maximální poctivost a otevřenost.
Tím nemyslím vysypat dítěti na bedra dospělácké starosti, které nedovede unést ani pochopit.
Ale nestavět na lži.
Jestliže otcem je člověk, který má manželku a rodinu, úměrně věku to dítěti podat.
Že holt někdy i dospělí věci popletou a pokazí. Že ani oni si někdy neumějí vybrat ze dvou možností, ale protože mít dvě rodiny nejde, musí se nakonec rozhodnout pro jednu. A že ideální řešení neexistuje, takže vždycky někdo zůstane trochu smutný.
A velmi důrazně, že to není proto, že toto dítě by bylo nějak horší, ale proto, že (nejspíš) se narodilo později než ty druhé apod..