Valkýro, jenže narození dítěte je pro člověka naprostý zlom v životě, takže je jasné, že je to prostě top v jeho zájmech. To mi bylo jasné už ve 20. Takže i když já sama se i děti nijak zvlášť nezajímám, pochválit miminko mi přijde jako naprosto běžná věc, nad kterou nemusím vůbec přemýšlet. Já teda, když se s někým bavím, myslím hodně na to, aby ten hovor byl příjemný a zajímavý pro toho druhého člověka. Snažím se do něho vžít a zjistit, co ho zajímá a o tom se bavit. Možná je to předstírání, ale já to tak nikdy nebrala. Pro mě je to přirozené. Proto mi nejde small talk s cizím člověkem, protože ho neznám, nevím, co ho zajímá a nějaké povrchní plácání o ničem neumím.
A mimochodem, dodnes si pamatuji, jak mi jedna paní pochválila dcerku, jaká je to hezká holčička, modrooká blondýnka jako princezna. Moc mě to potěšilo. Je to už 36 let a pořád si to pamatuju.