Už skoro 20 let pracuji v jedné firmě, kolektiv se průběžně obměňuje, lidé přicházejí a odcházejí. Po fázi snesitelného kolektivu nastala několikaletá fáze kolektivu snů, která plynule přešla do snesitelného stavu. A tak se to opakuje, nezávisle na personálních proměnách: s jedním kolegou jsem měla rezervovaný vztah, pak to celkem ušlo a nyní jsem pro kolegu nepřítelkyně číslo jedna, za což si asi částečně mohu sama, ale výše trestu zdaleka neodpovídá provinění . To jen pro ilustraci, co se tak může stát.
Radila bych nemít velká očekávání ohledně kolegiálního prostředí a podpory, nečekat, že kolega = kámoš, pokud možno ignorovat věci, které mi na druhých nesedí, a dělat svou práci co nejlépe. Měla-li bych si vybrat mezi penězi a "kolektivem snů", vybrala bych si peníze. Nikdo neví, jak to lákavé červené jablíčko vypadá po rozkrojení.