Tady je, podle mě velmi dobrá analýza Lucie Sulovské, novinářky, která Maďarské prostředí dobře zná:
Ad maďarské volby, několik poznámek letem světem, ne komplexní analýza:
1) Tohle nikdo nečekal. Jako čekalo se spíš vítězství Fideszu, ale mnohem, mnohem těsnější. Že by mohli v téhle konstelaci vůbec uvažovat o ústavní většině, že budou swing obvody v Budapešti, to nikoho nenapadlo. U Budapešti se třeba čekalo, že ji celkově prohrajou tak o 20 procent. Prohrávají celkově o pět a je tam řada swing obvodů. Nejoptimističtější odhady, co mi sdělovali fideszáčtí kolegové z práce, bylo 50 až 70 jednomandátovek. Mají 88 a změnit se můžou tak tři, čtyři. Ta oranžová mapa, to je naprosto šílený. Čekalo se třeba, že přijdou o velká města.
To opoziční fiasko v obvodech je... nečekaný. Vždyť my jsme do článku na naší stránce napsali, že cca 40 obvodů mají jistých. A ono to bude asi 18.
Vypadá to, že Fidesz zvítězil proti sjednocené opozici víc než v roce 2018 proti tehdejší roztříštěné opozici. Tehdy měli 133 křesel, plus s nimi hlasuje zástupce německé menšiny pan Ritter. Teď mají 135, k tomu pana Rittera a ještě část opozičních křesel ukousli pravicoví radikálové z Naší vlasti. Je to neuvěřitelné.
„Oni jsou opravdu jiní,“ říkala jsem si v poslední době o Rusech. Ale pro Maďary platí totéž. Jsou opravdu jiní a nepodařilo se mi je pochopit ani přes znalost jazyka a každodenní sledování maďarských médií. Naprostý šok je pro mě úspěch Naší vlasti, což jsou skuteční pravicoví extrémisti. Všichni si mysleli, že šance mají spíš satirici. A k jejich úspěchu nejspíš přispěl Facebook, který jim před pár dny smazal stránku.
Naše vlast je odštěpené radikální křídlo Jobbiku. S nimi se do parlamentu vrací László Toroczkai, známý svými demonstracemi před sídlem slovenského ministerstva vnitra, na nichž vyzýval k ukončení „útlaku maďarského lidu“. Ze Slovenska byl posléze na pět let vyhoštěn. Toroczkai se původně jmenoval Tóth, což znamená Slovák, a nechal se raději přejmenovat. Naše vlast také útočí na vládu, že tajně posílá zbraně Ukrajincům. Kromě toho bojovala proti pandemickým opatřením.
Do maďarského parlamentu se s nimi vrací nacionalismus a šovinismus v té podobě, která dříve vyvolávala napětí se sousedy. Tyto hrany Orbán poněkud obrousil.
2) Válka. Asi jste si všimli, že jsem v poslední době o Maďarsku moc nepsala. Moje srdce krvácelo. Popravdě jsem čekala, že to tak nějak bude, ale nečekala jsem, že to bude až tak špatný. „Náš postoj je postojem veřejnosti,“ řekl Orbán na Evropské radě jednomu známému. A měl pravdu. Tohle je autentický postoj maďarské veřejnosti k válce. Všímala jsem si toho třeba i v diskusích na jasně opozičních webech. Pro mě i pro mého českého kolegu, s nímž jsme dělali Co se děje v Maďarsku?, to byla nejtěžší zkouška našeho vztahu k tomu národu.
Zhádala jsem se v těchto týdnech s řadou svých maďarských přátel i se svým ex.
Maďarská veřejnost není proruská. Maďarská veřejnost neřekne ani ň, že budou na jejím území rozmístěny jednotky NATO. To vůbec není téma. Maďarská veřejnost je… posttrianonská. A to nepřebije ani 1956. Maďarská veřejnost podvědomě mnohem více slyší na to, že někdo přijde „zachraňovat menšiny“. Maďarská veřejnost má stejný pocit ukřivděnosti, jaký mají Rusové. Těch paralel je kupodivu strašně moc. Oni jsou prostě z Uralu. Z Uralu a taky trochu Mongolové. A zhrzená velmoc taky.
Ani Orbán není proruský, emocionálně proruský. Jednak je vypočítavý pragmatik, jednak má trochu putinovské rysy v tom, že uvažuje v historických konotacích a horizontech a vnímá Maďarsko jako asijský národ uvězněný ve středu Evropy, což pro něj vytváří potenciál být v multipolárním světě, který vítá, „na straně všech“. A zároveň nikoho. Maďaři totiž nemají vůbec nikoho rádi. Mají jistou náklonnost k Polákům, ale to jim nezabrání hodit je při nejbližší příležitosti přes palubu.
S Ukrajinci se nemají rádi. Nemají ukrajinskou menšinu (na rozdíl od čínské a turecké), vztahy jsou dlouhodobě velmi špatné, protože ukrajinská vláda po Krymu samozřejmě začala omezovat práva menšin. Byla to dlouhá série diplomatických konfliktů, lokálních potyček, předvolávání velvyslanců. Maďarsko blokovalo svolání ministerského zasedání NATO-Ukrajina, dokud Ukrajina nezruší své jazykové zákony.
Před dvěma lety dělala Akademie věd průzkum TRIANON 100, v němž lidé mimo jiné hodnotili vztahy se sousedními státy. Ukrajinu vnímali Maďaři jako stát, kde se maďarské menšině žije nejhůře, vzájemné vztahy označily za dobré jen 4 procenta lidí. Takže to pro mě překvapivé nebylo. Zelenskyj Orbánovi strašně pomohl tím, že se do něj pustil. Maďaři nesnášejí externí kritiku (opozice to pořád nepochopila), natož kritiku od státu, který by podle nich nejlépe neměl existovat.
Co bylo pro mě trochu šokující na tom všem, bylo, že vyplavalo něco, co jsem znala jen z literatury a tisku 19. století. Tam se v souvislosti s Maďary často psalo o tom, jak nenávidí Slovany. Známe i ten výrok Havlíčka, kde říká, že Rusové se snaží všechno nazvat slovanským, aby to pak mohli smykem označit za ruské. A ten výrok pokračoval, že to už mám raději Maďary, kteří nás nenávidí otevřeně.
A opravdu se to v posledních dnech začalo drát ven. Výroky jako, že je to „vnitroslovanský konflikt“ nebo že „nemáme nic společného s tím, kolik je ve slovanském moři států“. Na to jsem teda dost koukala. Maďarsko má zároveň obrovský formální i neformální vliv v anglosaských konzervativních kruzích.
Najednou jsem začala ty strašidelné obraty jako „vnitroslovanská válka“ nacházet třeba v textech Sohraba Ahmariho a dalších.
Orbánovi válka pomohla. Rychle našel srozumitelné a jednoduché poselství: Stojíme za maďarskými zájmy. Jsme malá země, které vždy všichni ubližovali a z každého válečného konfliktu, do něhož se zapojila, vyšla menší a chudší. Nedopustíme to. Nebudeme krvácet za Ukrajinu, ani za Západ, který nás vždy zradil, rozporcoval, nepřišel nám na pomoc. Uprchlíci samozřejmě vítejte a EU davaj prachy na ně.
O tom, jak vypočítavý ten postoj byl, svědčí, že Maďarsko například na Radě opakovaně hlasovalo pro posílání zbraní za EU. A souběžně s tím začali říkat, že je nepustí přes své území, což po nich nikdo ani nechtěl. A přesto to pořád opakovali.
Kromě toho Orbán má ve zvyku na Evropské radě občas za protislužbu „udělat děvku“ velkým hráčům, hlavně Německu a Francii. Legendární byla jeho spolupráce s Angelou Merkelovou, spolu si kopali jedna báseň. Brzy se sblížil i s Macronem a začal pro něj dělat totéž. Orbán ví, že u západního tisku nemá co ztratit.
A tak dělá Francii a Německu ledoborce. Oni taky nechtěli vypnout plyn. Ale schovali se za jeho hřbet. Orbán je výborný hráč, to zjistí každý český premiér.
Kdysi jsme o tom s kolegou psali:
https://echo24.cz/a/Sgn8V/jak-nemecko-chrani-orbana
Opozice stejně jako před lety u migrace nedokázala najít odpověď a lavírovala před jasným postojem voličů. Na jedné straně tak MZP, kandidát opozice na premiéra tvrdil, že „toto je i naše válka“, což je naprosto nepopulární postoj. Na druhé straně to vyvažoval tím, že komicky a nepravdivě obviňoval Orbána, že zbraně na Ukrajinu posílá tajně. Fidesz nabízel ochranu a stabilitu, opozice nepředvídatelné důsledky.
3) MZP byl… tragický kandidát.
Byl tragický kandidát, ovšem zvolili si ho lidi v opozičních primárkách, které byly poměrně velkým úspěchem opozice, takže ho nemohli zapudit, když se začal chovat jako regulérní šílenec. Hodili by tak hlasy lidí z primárek do koše.
Fideszáci z něj byli nejdřív dost zmatení – nedal se tak snadno spojit s Gyurcsányem. Oni si přáli Kláru Dobrevovou, Gyurcsányovu manželku. To pro ně byla ideální protikandidátka. Záhy se však ukázalo, že si měli přát MZP.
Ten člověk by nejlíp udělal, kdyby od října do dubna mlčel, protože to fakt stálo za to. Já už si ani všechny ty věci nevybavím, pan Karfík nás totiž zásoboval vesměs každý týden, obvykle v neděli, ale těch několik málo, které si vybavím:
Začal řešit „židovskou otázku“, konkrétně to, kolik Židů je ve Fideszu. Já znám z těch vysoce postavených Tamáse Deutsche a Jánose Fónagye, a to jen proto, že o tom otevřeně mluví, ovšem MZP jich identifikoval „několik“. Nikdo moc nechápal proč to dělá, což byl ostatně definiční znak většiny jeho veřejných představení.
Nezapomenutelný zůstává jeho neskrývaný jásot nad tím, že covid si vezme hodně starých voličů Fideszu, na což tehdy už museli zareagovat i ostatní opoziční lídři. Ve skutečnosti totiž Fidesz má průměrného voliče spíše středního věku, nejstarší a nejagilnější voliče má tradičně Gyurcsányova DK. Tak či onak, je to nechutné.
Na jednom ze shromáždění ve volebním obvodu, kde kandidoval pán z Jobbiku, MZP vyhlásil, že jeho koalice mimo jiné „spojuje fašisty a komunisty, u nás každý může být autentický“. Pán z Jobbiku stojící vedle něj v tu chvíli téměř omdlel.
MZP sestavil něco jako „počítadlo kriminálních migrantů, kteří přišli do Maďarska za fideszovských vlád“. Záhy se ukázalo, že většinu z nich tvoří Maďaři ze sousedních států, kteří se přistěhovali do Anyaországu, a maďarští krajani evakuovaní vládou z Venezuely. Zmínkami o kriminálních Číňanech si rovněž příliš nenaklonil poměrně velkou čínskou komunitu v Maďarsku. On patrně myslel lidi, kteří si občanství kupují, mezi nimiž byli různí agenti a kriminální živly atd., ale prostě ty jeho zmatené výroky se pak musely desetkrát upravovat a vysvětlovat. Na to volič nemá nervy.
Partizán je nejpopulárnější levicový youtuber. Velice šikovný člověk s obrovským dosahem. Dělá velmi kvalitní politický obsah a má víc sledujících než všechny televize dohromady. Je asi gay, ale nerad o tom mluví, dokonce vedl soudní spor s nějakým webem, který napsal o tom, že hledal na seznamce partnera. MZP jej v jedné debatě ocejchoval slovy „je to teplý komunista, mám jej moc rád!“
Provládní média, nemyslím jenom ta oficiální, ale oni opozici na hlavu porážejí i na Facebooku, samozřejmě dokázala všechny ty věci šikovně amplifikovat.
To je jen několik málo vybraných případů, takových nejlegračnějších, mnohem vážnější byly třeba jeho neotesané výroky na adresu lidí žijících na venkově, které měl právě on pomoci opozici získat. Otázkou je, čím je měl získat.
Mám-li to hodnotit jako konzervativec, dotyčný nikdy neprojevil konzervativní stanovisko vůbec v ničem, neexistovala jedna jediná věc, v níž by se dostal do sporu s pozicemi levicového a liberálního mainstreamu, pokud ovšem za konzervativní nepovažuju vychloubání se bitím dětí (to je v Maďarsku navíc nelegální a podle mě nechutné) a pak něco, co jsme s kolegou nazvali… homosexuální obsese.
Smáli jsme se tomu s mým liberálním kolegou a časem se tomu smáli i všichni na všech opozičních webech. Vznikla k tomu řada vtipů, třeba:
Co počítá MZP, když nemůže usnout?
MZP totiž začal v úplně každém rozhovoru mluvit o homosexuálech ve vládě. Neustále přitom měnil jejich počet – nejdřív byli tři, pak čtyři, pak pět… Maďarsko má velmi málo ministrů, a podle něj se jednalo o ministry. S tím obtěžoval v každém, ale opravdu KAŽDÉM rozhovoru, přičemž neustále opakoval, že před volbami zveřejní videa z jejich homosexuálních hrátek. Celý národ tak napjatě čekal na avizované lesbické porno ministryně Judit Vargové, ale ono pořád nic.
Pak se zaměřil na homosexuály i v Orbánově rodině – identifikoval jako homosexuála Orbánova jediného syna Gáspára. Tohoto fundamentalistického, evangelikálního mladíka, sloužícího toho času v armádě, označoval neustále za homosexuála proto, že… napsal na právnické fakultě práci na téma Legislativní úprava svazků stejnopohlavních párů v Maďarsku. Mladého pána znám přes kamarádku, v současnosti chodí s reprezentantkou v házené.
Fidesz na to nereagoval nijak. Kolegové fideszáci byli poměrně sebevědomí, protože si dobře pamatovali skandál Szájer, který v preferencích neudělal ani maličkou vlnku. Je to totiž fatálně špatné chápání toho, o co konzervativcům jde – o normativní věci, o instituce… V životě bych nepřestala volit kandidáta, s nímž se jinak ztotožňuju, protože má netypické vztahové a sexuální preference. Mám názory na uspořádání veřejné sféry, ale nikoho neodsuzuju za to, že se mu líbí něco jiného, než mně.
Jednou z nejkontroverznějších osob, jimž se v posledních letech dostalo v Maďarsku nějakých, spíše opatrně polooficiálních poct, v některých obvodech ovládaných Jobbikem, je Cécile Thormay. Básnířka Horthyho režimu, fašistka. A otevřená lesba v pánském obleku. Když si na její poměr s jednou paničkou stěžoval paniččin manžel, horthyovské úřady zatkly jeho. Ne, Maďarsko nikdy nebylo puritánské.
Poselství Fideszu tedy bylo opět naprosto primitivní a všem srozumitelné: dospělí ať mají pré, ale výchova dětí patří rodičům. MZP se naopak rozhodl, že „konzervativní postoj“ bude prezentovat naháněním homosexuálních fideszáků.
Pár dní před volbami přiznal, že žádná videa neexistují, že je neviděl a do voleb nebudou zveřejněna. A my se nikdy nedozvíme, je-li Judit Varga opravdu bisexuální se schválením svého pana manžela. Fňuk.
S válkou tohle téma přestalo definitivně všechny zajímat.
Nicméně MZP měl ještě jeden rys, který rozhodně neprospíval pohodě na opoziční straně. Přestože se většina jeho kolegů do poslední chvíle snažila bránit každý jeho exces, nevyjadřovat se atd., on neustále útočil na nepřítele ve vlastních řadách.
Pořád všechny napadal jako potenciální agenty Fideszu (v němž naopak vládne vojenská disciplína, jasná hierarchie, všichni do puntíku vyplňují příkazy shora).
Vyšel například nějaký průzkum, který si objednal opoziční web u spíše opoziční agentury. Vyšel pro MZP špatně (tedy pořád výrazně lépe než současné výsledky), načež je obvinil ze sabotáže a že jsou na payrollu Fideszu.
Takhle se mu podařilo neuvěřitelné: znepřátelit si Telex. Telex jsou ti redaktoři, kteří před dvěma lety odešli hromadně z Indexu, když se změnila struktura vedení. Tedy lidé, kteří mají všechny důvody Fidesz nenávidět. Měli ho plné zuby, bylo to poslední dobou strašně vidět na jejich obsahu. Mám kolegu gaye z Fideszu, který udržuje vztah s grafikem z Telexu (to je prostě Maďarsko) a ten mi říkal, že řada z nich uvažuje, že nepůjdou volit nebo že to hodí Dvouocasému psu. V Telexu!
Je to anekdotický důkaz, ale jsem tomu ochotná věřit.
MZP byl prostě takový horší Matovič, s tím rozdílem, že si dokázal všechny znepřátelit už před volbami. Taky dnes za ním na pódiu stála jen jeho rodina. Na akci opozice nemluvil nikdo z Jobbiku ani DK, dvou největších opozičních frakcí. Mají ho plné zuby, uspořádali si tiskovky separátně. Teď už nemusejí nic skrývat. Mohli už říct na plnou hubu to, co jim předešlé měsíce doslova teklo z koutků.
Já jsem k MZP žádnou láskou rozhodně nehořela, ale bylo poměrně nechutné, jak ho tam nechali stát samotného a všichni se zdekovali jinam, kde to na něj hodili.
MZP prohrál ve svém vlastním obvodu s Jánosem Lázárem. Lázár byl kdysi druhý muž ve státě, ale pak se ho Orbán zbavil, těžko říct proč. Podle mě proto, že Lázár je trochu jako Orbán. Je to takový maďarský vykuk, bonviván, je charismatický a pohotový. Tak ho Orbán odstavil, protože takové lidi vedle sebe nesnese.
Takhle postupně odstavil většinu staré gardy Fideszu, poslal je někam do Evropského parlamentu nebo do dozorčích rad, a nahradil je většinou bezmezně loajálními mladíčky. Tak i Lázár byl nahrazen nevýrazným Gergelyem Gulyásem.
Lázár pak řídil tenisovou federaci a dostal legrační Parlamentní výbor pro ochranu nekuřáků (Orbán nesnáší kuřáky), kde vymýšlel většinu času kokotiny, jako například ústavní zákaz prodávat cigarety lidem narozeným po roce 2020.
Teď je zpět, MZP porazil s prstem v nose.
Já se Maďarům nedivím. Orbán je naprostý cynik a jeho režim je zkorumpovaný, ale těm 6-7 stranám, které se navzájem šíleně nenávidějí, a jejich kandidát na premiéra se chová jako cvok, bych nesvěřila ani rybičky v akvárku. Co k tomu říct.
Volební účast je vysoká. Mají, co chtěj.
Největší výzvou pro ně teď bude určitě ekonomika. Orbán už někdy v polovině 90. let začal pohrdat liberálními ekonomickými názory, vždycky pak byl zastáncem silného a distributivního státu. Spoustou silových kroků proti korporacím atd. se jim po roce 2010 podařilo ekonomiku stabilizovat, aniž by to lidé nějak zásadně pocítili.
Maďaři vůbec nemají ponětí o reálných cenách energií, protože jsou regulovány od roku 2014. S tím v roce 2014 vyhráli volby. Před volbami se přidala regulace cen benzínu, základních potravin atd. Jenže covid i válka jsou pro ekonomiku velkou zátěží, zvlášť pro ekonomiku, která se v roce 2009 ocitla na prahu bankrotu.
Udržet současnou prosperitu a nekrachnout, to je největší úkol pro vládu.
No a pro opozici, asi to nějak přežít.