Valkýro, pokud s tebou rodiče mluvili tak hrubě a necitlivě, tak tě opravdu lituju. A chápu, že jsi po tomhle neměla k rodičům důvěru.
Já jsem jako dítě vnímala válku jako tu druhou světovou, že by měla být válka v současnosti, mi nějak nedocházelo. Ve škole jsem celou brannou výchovu a branná cvičení brala jako protivnou buzeraci, nikoli opravdovou přípravu na skutečnou válku. Tak nějak jsem už tehdy měla pocit, že by mě plynová maska a igelitové pytlíky asi nezachránily. Ale protože jsem měla úplně jiné zájmy, tak jsem o tom nepřemýšlela. Akorát se pamatuju, jak mě jednou babička nechala doma, asi jsem byla nemocná a ona musela jít nakoupit, bylo mi cca tak 4-5 let a najednou spustily sirény. Protože naši často vzpomínali na válku, věděla jsem, že sirény znamenají nálet a hrozně jsem se bála, že na mě spadnou bomby. Úplně jsem zpanikařila. Naštěstí pak přišla babička a uklidnila mě. To je jediné, kdy jsem se fakt akutně bála války.