Já někdy až lituji, že jsem o takové srandy přišla.
Nekreslila jsem tanky ani továrny, neběhala jsem s pytlíkama na rukou a v plynových maskách....
To je samozřejmě sranda, ale tady to někdy líčíte celkem vtipně.

V 89 jsem byla v první třídě a vybavuji si, jak nám učitelka při jedné hodině povídala, že Lenin byl strašně hodný a měl rád děti, když nějaké dítě zabloudilo v noci lese, tak ho dovedl domu.
Nic jiného nestihla.

Manžel byl dítě kulaka a nebyl pionýr. Jako nepionýr nemohl hrát školní fotbal a rodina z něj nechtěla pionýra. Když už konečně přemluvil rodinu, aby se mohl kvuli fotbalu stát pionýrem, tak ani nestihl dostat stejnokroj, přišla revoluce. To je jeho oblíbená historka.

A vlastně jsem měli na takovém plácku tank, vždy jsme se jako děti těšily, že kolem něho pojedeme. Dodnes tam zbyl podstavec, nechápu, proč to místo nějak neupravili.