no já jsem nad tím nikdy nepřemýšlela - žiju tak, jak je mi dáno okolnostmi, hraju s rozdanými kartami. Takže asi ta boží vůle? Jako nečekám, kdy mi co spadne shůry, ale jsou věci, s kterýma fakt nic nenadělám

Jinak k těm předchozím generacím - myslím, že ty lidi se v tom nepitvali a prostě žili. V generaci mých prarodičů a praprarodičů neznám nikoho, kdo by si stěžoval na štěstí či smůlu - žili své normální životy v nenormálních dobách. Možná proto, že neměli všechny ty instagramy a fejsbuky, a zprávy 24/7 ze všech kanálů... ráno si přečetli noviny - a pak šli do práce a po práci na zahrádku / na pivo / vyzvednout děti ze školky / podojit kozu / na konzert / na melouch..... a další dávku katastrof měli zase až další ráno...