No je blbý se dětí ptát na jejich názor, když děti vědí, že každý rodič má názor jiný a jsou kvůli tomu hádky nebo si to ten rodič bere osobně a mrzí ho to.

v takovém případě je lepší děti napřímo a před oběma rodiči před takovou volbu nestavět a snažit se to nějak obejít.

Takže se třeba nebudu ptát dítěte před matkou, jestli si myslí, že jsem se k němu choval ošklivě, když jsem ho žádal o pomoc s hrabáním listí, když to dítě ví, že já si myslím, že ne a matka si myslí, že ano. A dítě ví, že a´t odpoví jakkkoliv, dřív nebo později to vyvolá mezi rodiči hádku, kde jeden z rodičů bude argumentoval jeho odpovědí.

Takže bych si o tom promluvila s tím dítětem o samotě, ve smyslu, že si myslím, že s ním špatně nemluvím, ale jestli o ono si myslí, že ano, ať mi to na rodinu řeknu a můžeme si o tom promluvit, abychom v sobě navzájem nedusili nějaké pocity ublíženosti a nechuti, když nikdo nikomu ublížit nechce a jde třeba jen o neporozumění.

Ale v každém případě to chce někoho nezávislého, kdo by vám pomohl se podívat na vaší situaci zvenčí.

Pokud jde o problémy se stolicí u dcery - jestli to matka řešila s pediatričkou, tak k tomu musejí být nějaké lékařské zprávy - jestli je to psychické nebo fyziologické. Tak požádej ženu, jestli zprávy má. Pokud ne, tak se obrať na pediatričku. Jsi rodič, tak na to máš právo. Pokud se rozvedete a dítě bude svěřeno do výchovy matce, tak už to právo mít nebudeš. Takže to využij, dokud to jde.

A jinak se musím trochu zastat toho, kdo ti tu psal, že píšeš dítě. Já s tím souhlasím. Mně tvoje příspěvky taky připadají divné. Nejde o to, co píšeš, ale jak to píšeš. Ale na druhou stranu si říkám, že je spousta lidí, kteří psaný projev nezvládají, tak nemusíš být divný ty, ale jen tvoje psaní. Vyplývá z toho ale, že bys neměl řešit věci písemně, ale ústně.