Hm, z tebou popsaného jsem alespoň někdy v nějako své životní etapě vlastnila nebo oblékla asi všechno. Pravda, kombiné jsem z duše nenáviděla /ale bylo to celkem praktické, jen jsem pak raději volila samotné spodničky, aby mi sukně necestovala při chůzi nahoru/.
Kožené kalhoty jsem měla před mnoha lety při váze 48kg a nosila jsem je zároveň s liščím kožichem a nahatým psem. Dokonce jsem s tímhle vzhledem sbalila svého manžela, který na to, v dobrém, vzpomíná dodnes
Papiňáku jsem se dlouho bála, než jsem si pořídila nějaký vysoce bezpečný, ale i tak ho používám málo, protože mi vadí, že nevidím dovnitř a po skončení vaření musím čekat, až to "odfoukne". Jen ten vajíčkovar nemám a mít asi ani nebudu, protože mi přijde zbytečný
Kdysi jsem ovšem vyklízela jednu chatu, jejíž předchozí majitel schraňoval všechno, včetně asi 5cm velkých kousíčků eternitu, které měl navlečené na drátu a pověšené na stromech v sadu, protože v dílně ani chatě nebylo místo. Podobných podivností tam bylo plno, vyklizení trvalo celkem dlouho a na odvoz bylo nutné objednat velkou Avii, aby to pobrala. Ovšem ten pocit prostoru po úklidu, ten byl k nezaplacení. Vůbec nechápu, jak v tom ten člověk mohl existovat.