Z vás by švihlo přítele naší dcery. Snažíme se to už nedělat, protože se jasně vyjádřil, že ho to točí do bezvědomí, ale nedokázal pobrat, že když mi dcera nevezme telefon, volám jemu (ptž dcera je jako já a věčně ho někde válí a neslyší, kdežto on je na příjmu pořád) a že když se chci zeptat na něco jeho, vyšlu napřed syna (bydlí s nimi v bytě) jestli jsou ještě v obýváku a "nahlas", nebo jestli už je nemám rušit, nebo naopak když syn nebere telefon anžto paří a já něco potřebuju nutně, naháním dceru, ať do něj jde kopnout. Děti nás shání podobně a on byl první, s kým jsem se potkala a kdo má telefon za naprosto soukromou věc.