Blanko, tak to já v Praze někoho bez bot potkávám málo často, ale poměrně průběžně každý rok několikrát, v létě tedy. Přemýšlím, jestli je možné, že by to byla pořád ta samá osoba (protože mám před očima, jak ji potkávám ve vstupu do stanice metra u mého pracoviště), obličej si samozřejmě nepamatuju, koukám pokaždé na ty nohy
Mně je to tedy jedno, ať si chodí jak chce, ale vždycky si představím, jak je to ve městě všechno takové nechutné a úplně cítím, co všechno se na člověka nalepí ... Pak potkávám bosé lidi občas i v přírodě, tam mi to přijde fajn, i když sama na to jsem pohodlná a "přecitlivělá".
Ale překvapilo mě, jak to spousta lidí potřebuje hrozně komentovat - byla jsem na výletě s kamarádkou a její dcerou (tehdy asi 12 let), která si bosou chůzi oblíbila a kde to jen trochu šlo, tak boty zouvala - těch řečí, co cizí kolemjdoucí (v Prachovských skalách) kvůli tomu nadělali, to jsem tedy koukala. Ona si nejdřív nesla ty boty v batohu, ale poté, co musela poslouchat řeči o chudých dětech, co nemají na botičky, tak je potom nesla raději v ruce ...