"Jde pouze o některé situace, kde je problém opravdu napříč vyučováním a rodiče, kteří místo aby projevili zájem o spolupráci, mají plnou pusu řečí. Takže minimálně alespoň dokopat je ke stolu a pochopení situace, že kecama nevyřeší nic"

Tohle je opravdu silné sdělení. Já vnímám ve školství jako obrovský problém takovýhle přístup k ostatním - rodičům a dětem (dokopat je ke stolu, kecama nic nevyřeší apod.). Nejde o to, že bych si myslela, že bys to takhle těm dětem či rodičům řekla, jde mi o to, že vůbec takhle přemýšlet spolupracující a vzájemně chápavé prostředí nanavozuje. Já mám pocit, že takhle by se nemělo o klientech, pacientech, žácích atd. mluvit ani přemýšlet, ani za zavřenými dveřmi, nejen v přímé komunikaci. Prostě jako ve zdravotnictví není ta otravná bába se žlučníkem ze sedmičky (ani na zavřené sesterně, ani v nevyslovených myšlenkách), ale je to paní Vomáčková, kterou něco trápí a potřebuje pomoc a trpělivost, i když její problém s tím, že jí nedávno umřel manžel a děti málo vozí vnoučata a ona je proto dost nepříjemná a odměřená k okolí, vyřešit nemůžu. Věřím, že ten přístup musíme změnit všichni prvně ve svých vlastních hlavách a naučit se myslet jinak.