Ráchel naprosto s tebou souhlasím a věřím ti.I my zažili spoustu šíleností,něco jsem tady i ventilovala,ale ne vše, u spousty jsem byla nařčena že si to vymýšlím, že toto přece není možné, spoustu jsem ani nepsala, aby mě někdo nepoznal. V PPP i SPC kam jsme taky došli mi to evidentně nevěřili a to jsem řekla jen část. Ty poslední dva roky už byl očistec, nebýt terapeutky a možnosti se tady vypsat jsem už asi pod práškama na psychině a nebo nejsem vůbec-i tuto variantu jsem v krizích zvažovala. Mé dítě působí taky jako splachovací,což vytáčelo učitelky ještě více,jenže vnitřně to dost řešilo taky, protože terapeutka byla jediná co to z něj dokázala dostat a pracovala i s ním. S radami odsud, od terapeutky i s tebou zmiňované skupiny na FB jsem dokázala nějak přežít a bojovat a nenechat nás utlačit.
A ano jsou děti co se chovají špatně,ale někdy je to taky jejich odpověď na to co se kolem nich děje ve škole-i to mé už na konci revoltovalo, protože když mě berou za ha.. tak proč se chovat lépe?Správné chování nikoho nezajímá,protože už jsem dávno ve škatulce,tak proč se snažit. Takže začátek na nové škole s minimem informací o tom co se dělo mu pomohlo k novému restartu,ale taky se na něj dívali s obavami co jim jde za monstrum,protože důtky a napomenutí šli s ním.Po měsíci na schůzkách už s oddechem komentovali mé dítě takové jaké ve skutečnosti je-s klady i zápory, které jsem ale nikdy nepopírala.Byla to neskutečná úleva a i ty horší známky mi za ten klid stojí.
Mimochodem neuvěřitelný byl i odchod ze staré školy,čekala jsem všechno možné,ale toto tedy ne. No a když celé ty dva roky mi tvrdili že za vše špatné co se ve třídě děje může náš syn a to i ve dnech kdy ani ve škole nebyl,tak je zajímavé že po jeho odchodu se nestala třída hodnou a bezproblémovou, naopak řešila se ještě víc než předtím-i to je pro mě takové malé škodolibé zadostiučinění, že pravda byla na naší straně a ne na straně školy. A možná proto jsem tak vysazená na poznámky že jen rodič za vše může