Nevím Kat... u nás, v USA se furt operuje s dětma ze špatných podmínek a vzdělání se podřizuje jim - a výsledek je tragickej... všichni do osmnácti sesypaní do školy dle bydliště (v podstatě i třetí stupeň je podobný českému druhému) - a výsledek je, že ti slabší žáci jsou otrávení, protože musí do osmnácti sedět ve škole ve všeobecném vzdělávání a opakují láčkovce - než můžou jít na nějakou trade school nebo tak - a ti dobří žáci jsou taky otrávení, protože jedou všeobecné vzdělávání, upravené tak, aby tím prošli i ti horší žáci.
Jako jo, ty předměty jsou dělené podle úrovní, a je možné na jednu stranu začít s praktickými věcmi (třeba základy na automechanika, svářeče) na druhou je možné dělat některé předměty na úrovni college (matika, biologie) - ale ten systém, že všichni z jedné čtvrti chodí do stejné školy, a udržuje se provoz školy pro klidně tisíce žáků (dva tisíce žáků v high school není vyjímka), aby nikdo nebyl "ošizenej" - i s těmi extrašpeky jako že škola má autodílnu i profesora biologie, miliony výchovných poradců a psychologů, ohromné hřiště i halu, desítky tříd a laboratoří - je imho děsně neekonomický, a ve výsledku je z toho totální masová výroba, která nebere ohledy na individualitu.

Myslím, že i těm dětem z problematického prostředí by bylo lépe v menších kolektivech - když má učitelka patnáct dětí, tak může řešit, jestli Pepíček neudělal úkol z matiky proto, že tomu vůbec nerozumí, proto, že musel odpoledne hlídat mladší sourozence, protože jeho máma je samoživitelka a byla v práci, nebo proto, že lítal s klukama po lese, nebo proto, že celý odpoledne pařil hry na počítači, nebo proto, že na to prostě zapomněl, protože má ADHD a tyhle věci zkrátka neudrží. Ve velkoškole Pepíček dostane pětku z úkolu a nazadar... po třetí, páté, desáté pětce se to začne složitě řešit s rodiči a PPP a celou mašinérií a začnou se hledat důvody a poučení z krizového vývoje - který nemusel vůbec nastat, kdyby učitelka látku zopakovala, nedávala úkoly ze dne na den, promluvila s matkou, dohlídla, že si Pepíček úkol někam poznamená atd... jenomže když má učitelka třicet dětí ve třídě, z toho pět s "diagnózou", tak je ráda, že si zapamatuje Pepíčkovo jméno - ale už neví, v jaké situaci je Pepíček a jeho rodina, a problémy se řeší "podle předpisů", nikoliv podle situace.