měla jsem spolužáka, dnes by bylo jasný, že má dyslexii, v 8. třídě měl obrovský problém přečíst cokoliv, ale byl v matematické třídě, matika mu šla, až na slovní úlohy

nikdy mu nikdo nepomohl, protože dys ještě v 80. letech asi neznali, nebo neuznávali
učitelé se mu posmívali, když četl, vyvolávali ho schválně, my jako spolužáci jsme byli ochotní kdykoliv číst místo něho, měli jsme víc rozumu než učitelé
doma ho mlátili za známku horší než 2, z dnešního pohledu nemyslitelný, všichni to věděli

nemohl k přijímačkám, nezvládl by je, šel na učňák,
dnes by měl PO, měl by takový přístup, aby to zvládal, nikdo by ho nemlátil, už proto, že by nedostával blbý známky za něco, co neměl jak ovlivnit, on by měl mnohem lepší minimálně dětství