jas, asi to tak nějak bude :)

Nemám nic do činění s cermatími testy, ale jinak s podpůrnými opatřeními u studentů se speciálními potřebami ano. Z různých stran :) A je fajn, když jsou vymyšlená chytře, tak, aby reálně kompenzovala handicap. Což tedy občas myslím neplatí o tom "času navíc", který bývá trochu řešení ze zoufalství. Přišlo mi třeba napůl smutné, napůl úsměvné, když jsme řešili, zda by student na vozíku měl či neměl mít nárok na "čas navíc", který by měl být kvůli tomu, že do blízkého výtahu se vozík nevejde a pokud by potřeboval na WC, tak by musel ke vzdálenému výtahu a pak sto jarních kilometrů k WC, což by mu oproti ostatním studentům ubralo obrovský kus času (odhadem 15 - 20 min). Nakonec to nedopadlo nijak, nedorazil. No ale...
Podobně třeba jeden student s naslouchadlem, který měl nárok na "čas navíc" ne kvůli tomu, že by potřeboval čas navíc, ale kvůli tomu, že ti s "časem navíc" jsou v malé místnosti bez ozvučení a jemu to ozvučení nějak vazbilo s tím naslouchadlem a dělalo mu do ucha v kombinaci s hlukem velké místnosti strašné zvuky. Skončil samozřejmě bohatě ve standardním čase.

A jo, veřím, že když je "čas navíc" nadužívané řešení tam, kde by to s trochou přemýšlení a pochopení pro konkrétní potřeby konkrétního člověka mohlo být mnohem smysluplnější - a taky mnohem víc lidské - tak "čas navíc" může někoho dráždit. Ale to pak je třeba snažit se ty studenty vnímat víc jako lidi a jednotlivce a jejich znevýhodnění si zkusit třeba i představit sám na sobě, a pak třeba bojovat nikoli "proti nim úlevářům" a jejich "času navíc", ale naopak "za ně", a tím "proti jejich "času navíc", zato za kompenzaci co nejvhodnější jejich konkrétním potřebám.