Připojuji náhodně.
Můj syn před mnoha lety vykazoval všechny příznaky dysortografie a navíc ho stresovaly časové limity. Obé mu značně komplikovalo školní život. V PPP mi paní psycholožka řekla, že nemá nárok na zvláštní zacházení, jelikož svůj handicap kompenzuje intelektem. Absolvoval osmileté gymnázium bez jakýchkoli úprav a úlev, byl to zpočátku boj, na vysvědčení na nižším stupni míval čtyřky od shora dolů. Na vyšším stupni se to zlomilo a z posledy se vypracoval mezi prvních pět. Úspěšně vystudoval humanitně zaměřenou vysokou školu, promoval s červeným diplomem. Tady bych si dovolila citovat z jeho blogu pár slov, která napsal v souvislosti se svou diplomkou (cituje malý kousek hodnocení práce a pak je jeho vlastní komentář): "Po jazykové stránce je práce výborná. [...] Stylisticky [...]nemám, co bych vytkl. Jazyk práce je svižný, nápaditý a čtivý."
Když mi tedy tehdy psycholožka říkala, že bych měl být rád, že jazykové problémy mohu překonat, musím nyní, po mnoha a mnoha letech, říct: "Ano. Jsem."
Myslím, že úprava podmínek, typicky delší čas, může nadaným dětem pomoci. Ti opravdu nadaní ve skutečnosti ani ten delší čas nespotřebují, jen mají pocit klidu. A ty méně nadané by nespasila ani dvojnásobná doba.