Trvalý problém u nás je, že obecněji se prostě neví, co je to neoliberalismus. U nás ten pojem neproniknul příliš daleko za akademické kruhy. Takže naprostá většina lidí se na něj nedívá jako na ideologii a specifickou hodnotovou perspektivu, ale prostě jako na přirozený řád věcí. Tak to prostě chodí ve svobodné společnosti - a je vymalováno. Jde to převážně za médii, které taky berou tržně-založený systém za danou samozřejmost, o které se nediskutuje a nepojmenovává se. Čest výjimkám.
Charita jako rovnocenný pilíř solidarity je na státní úrovni totéž, jako když ve VZP postaví na pult láhev od okurek, ať do ní lidí házejí víčka na dítě vyžadující mimořádně nákladnou péči. Je to individualizace a privatizace solidarity.