Valkýro, tak já jsem třeba nebyla nikdy tak zamilovaná, že by mi bylo všecko jedno. Ani do mého BM. Nevzpomíná si na nějaké motýly v břiše, ale měla jsem ho opravdu ráda, tzn. že mi na něm záleželo, ráda jsem s ním trávila volný čas, chtěla jsem, aby se mu dobře vedlo, když ho něco trápilo, trápilo to i mě, když měl radost nebo se mu něco povedlo, cítila jsem radost i já, ráda jsem s ním mluvila, zajímaly mě jeho názory, bavilo mě, když vzpomínal na dětství a spoustu historek z jeho rodiny jsem brala tak nějak za své, často jsem věděla, na co myslí, nebo co mi odpoví, měla jsem pocit, že mu rozumím, chápu ho a ztotožňuju se s ním. To je mé pojetí lásky. Nějaké šílenství nebo prudkou tělesnou touhu a tak jsem nikdy necítila, asi jsem na to příliš racionálně založená, nebo necitlivá, nevím. Neumím se nějak rychle bez rozumu zamilovat, trvá mi dlouho, než začnu mít někoho ráda, ale zas když už se to stane, tak je to navždy.