Ropucho, když byly děti malé, chodila jsem taky na zkrácený úvazek od osmi do tří. Jenže ráno jsem musela vypravit děti, odvézt je do školy a školky a odpoledne zase vyzvednout, cestou nakoupit, doma připravit svá inu, udělat s dětmi úkoly, něco domácích prací, večeři, vykoupat děti a svalit se před televizi, pokud nebyly děti nemocné, což byly často a to bylo jen běhání po doktorech, vaření cajicku, podávání léků, vaření, zabavování nudících se dětí a dohánění učiva do školy. Ve všední den jediná radostná věc pro mě byla jednou týdně jóga. Potom jsem teda už chodila vždy na plný úvazek, ale práci jsem měla vždy Po-pá od do, víkendy vždy volné. Můj BM to měl taky tak, takže jsme o víkendech, pokud nebyly děti nemocné z, nebo později pokud jsem neměla svůj záchvat deprese, mohli podnikat různé výlety po vlastech českých, do kina, do bazénů, do Zoo, do divadla. Po rozvodu jsem to podnikala hodně sama, než mě to samotnou přestalo bavit.