"nechápu tzv. princip třetího rande"

Huso, měla jsem to stejně, neumím si na prvních schůzkách představit víc než líbání a doteky.
Na dálku jsem kdysi platonicky milovala kluka, který se se mnou rozešel. Po bolestivém rozchodu a týdnu bez spánku se ve mně rozprostřel klid pocitu, že ho do budoucna dostanu zpátky (nějak, dříve nebo později). Nevím, splňuje tohle podmínky platonické nešťastné lásky?

Mmch věřím tomu, že i milovat někoho zpovzdálí má svou sílu...nějakou dostředivou energii. Ten dotyčný přišel po pár měsících s tím, že by rád další šanci... Poslala jsem ho domů Potom jsme spolu ale po čase dva roky žili. Kde se mě vzalo to sebevědomí, že ho získám zpátky, nad tím kroutím hlavu dodnes