"právě sdílení jídla v rodině je skvělý výchovný okamžik..."

já si to taky myslím - výchova k sounáležitosti, ohleduplnosti, empatii.. Ale kdo na to má mít ty nervy, ještě u jídla. To bych se pro samou výchovu ani nenajedla. Dělit se o jídlo s ostatními je výchovně super. K tomu nějaká ta hierarchie. Nebo anarchie. Vychovávání. Prosazování, ohleduplnost, nafukování se, brečení..

Naše děti už si jedí samy nebo se dělí s někým jiným. Já nám, s mužem, občas dám něco na sdílený talíř, takže si chvilku uplatňujeme naši kvalitní výchovu a spravedlivě i láskyplně se dělíme. Ale když jídlo po chvíli rozdělím na dvě části - mojí a jeho, vidím, jak se mu uleví.