Chodila jsem z práce v šest, osprchovala jsem se, udělala si večeři s svalila se na pohovku před TV a
čucela na Ulici. V pátek jsem měla kratší den, převlékla jsem se do domácího, uvařila si kafe, lehla si na pohovku s knížkou a usnula, někdy dřív, než se mi podařilo vypít to kafe. Ale když jsem měla malé děti, tak jsem musela kmitat, svačina, úkoly do školy, večeře, koupání, ukládání do postele. Děti zlobily, odmítaly spát, hádaly se a pošťuchovaly a chodily na sebe žalovat, měly žízeň a hlad apod. nejméně do 22.00, ale často i déle, takže žádné klidné večery u TV nebo u knížky. V noci chodil syn do naší postele až tak do svých osmi let, takže jsem se ani nevyspala. Připadala jsem si, jak křeček v kolečku. Když jsem měla depresi, doplazila jsem se domů z posledních sil a šla spát. Pořád jsem spala. Teď si užívám, poflakuju se, pracuju, jen když se mi chce a je to supeeeeer! Každý den děkuju osudu, že jsem se dožila důchodu a že si to můžu užívat.