Valkýro, já když jsem vstávala denně o půl sedmé, tak už ve dvě jsem byla unavená a v pět odpoledne jsem sotva lezla a bylo mi do pláče, když jsem si představila, že ještě hodinu se budu muset trmácet domů. Ve 22 hodin jsem byla úplně mrtvá, byla jsem schopná maximálně ležet v posteli a číst si, ani koukat na TV, pokud bych to měla vnímat, jsem už nemohla. Je pravda, že takhle vyřízená jsem byla poslední cca 3 roky před důchodem, ale vždycky jsem to měla tak, že nejvýkonnější jsem byla ráno a dopoledne, ale zas ne ráno v 6, ale tak od osmi. Odpoledne a večer už ta výkonnost prudce klesala a večer klesla úplně na nulu. Vždycky jsem se divila, když jsem se učila na VŠ na zkoušky, že se někdo může učit v noci, já se učila od osmi do osmi a večer už mi to do hlavy nelezlo. Ani se mi nikdy nechtělo večer nic moc podnikat, nikdy jsem třeba nešla na osmou do kina a už i to divadlo, ples nebo něco večer mi bylo celkem nepříjemné. Nebo kamarádka chodila cvičit od osmi večer, to mi přišlo úplně nemožné. Jsem denní tvor, jak se setmí, tak moje tělo i mozek přejdou do odpočinkového módu.