Hroudo, rozumím. Vem si, že já přišla v 54 o práci, zrovna v době krize, trvalo mi půl roku, než jsem něco našla. Absolvovala jsem aspoň 15 výběrových řízení, musela jsem se na každé šprtat spousty nesmyslů, na jedno místo bylo třeba 50 uchazečů, byla jsem zoufalá. Nakonec jsem práci našla, ale musela jsem se všecko sama naučit a ještě jsem měla o třetinu menší plat. Poslední tři roky před důchodem už jsem byla taky zoufalá, večer jsem nemohla usnout hrůzou, co zas budu muset řešit v práci, byl to děs. Strašně jsem záviděla všem, co se do práce těší nebo se aspoň nebojí a jsou v klidu. Vím, že když si predstaviš 17 let, že to vypadá nekonečně, ale zkus žít ze dne na den. Prostě heslo dne - přežít! A pak malé životní radosti. Zkus si každý den zapsat do zápisníku 3 pozitivní věci, které tě potkaly, i kdyby to mělo být třeba slunce nebo kvetoucí šeřík. Já jsem to jednu dobu (po rozvodu) dělala a pak jsem si to zpětně četla, když mi bylo hodně mizerně. Pomáhalo to.