Mně přijde dožít se 75 jako docela dobrý věk. V naší rodině kromě maminky všichni zemřeli po šedesátce, generace před nimi po padesátce, žádné dlouhověké v rodině nemám. A holt každý člověk, pokud nezemře mladý, se toho stáří dožije. A nemyslím si, že důchod je jen čekárna na smrt, je to prostě jen další etapa života. V šedesáti holt mám dětství, mládí i stredni věk už za sebou, prožila jsem si ho tak, jako si ho prožívají ti, co jsou dnes mladší než já. A každý člověk jednou umře. Jediné, čeho se bojím, jsou nemoci, bolesti, neschopnost postarat se o sebe. To se ale nedá předvídat, koho to potká, kdy a v jaké míře. Důchod beru jako zaslouženou svobodu, už nic nemusím a všecko, co zdraví dovolí, můžu.