Patřím k těm, které mají všeho plné kecky a do důchodu zatím příliš daleko. (cca 12 let) Vážně přemýšlím o předdůchodu, že by to bylo jen 7 let.
Prostě mám plné zuby neustálých nervů, vstávání v pět ráno, dobíhání na MHD, stíhání pracovní doby, dojíždění (denně 2 hodiny mého času), cítím se unavená a chtěla bych mít klid, a moci si dělat to, co chci já, ne co musím, protože to řekl zaměstnavatel.
Mám tolik koníčků a věcí, co mě zajímají a práce mě od nich zdržuje.
Důchod nevnímám jako čekárnu na hřbitov, ale jako osvobození od otroctví.