Valkýro, já jsem vždycky chtěla dělat něco, kde bych věděla, že když udělám tohle a tohle, tak je to správně. Jenže jsem vystudovala obor, kde bylo všecko tak rozvolněné, že jsem si nikdy nebyla jistá, jestli jsem někde neudělala chybu, která se projeví v budoucnu a všechno se tím podélá. Když jsem si na to stěžovala, tak mi BM vždycky říkal, že prostě to je princip vysokoškolské práce. Když jsem chtěla dělat v oboru 2+2=4, měla jsem se něčím vyučit. A chyby jsem dělala celý pracovní život. A přišla jsem kvůli tomu o práci. Pak už jsem měla jen obrovský strach, kdy se zase ukáže, že jsem něco udělala blbě a kdy mi zas někdo dá najevo, že jsem blbá a neschopná. Sice v té poslední práci jsem už tolik zásadních chyb neudělala, nikdo mi nevyčetl vůbec nic, ale i tak jsem měla celých těch 8 let nervy v kýblu.