Já jsem nikdy nevěděla, co mám říkat, neumím se bavit s cizími lidmi, o nichž nic nevím. Takže já, když jsem někam vodila děti, jsem slušně pozdravila, pokud mě někdo oslovil ( což se nestávalo), tak jsem slušně odpověděla a odebrala se pryč. Většinou jsem se vrátila domů, na kroužky mimo dosah bydliště naše děti nechodily. Akorát dcera v předškolním věku chodila na výtvarku ve městě, to jsme šli se synem vždy na hodinu do parku. Sami.