Huso, nikoho jsem nehledala a krásu mám pečlivě ukrytou uvnitř , akorát jsem měla štěstí na „kroužek“, ve kterém jsem potkala doživotní přátele včetně manžela. Ono je to fakt hodně o náhodě. Kdyby mě tehdy maminka do té party neprotlačila (měli plno, nováčky nebrali, navíc jsem byla malá jak co do věku tak vzrůstu, což se do vodáckého oddílu tak úplně nehodilo), tak by můj život vypadal úplně jinak, a jestli bych potkala ty pravé lidi… no se svojí povahou možná ani ne. Měla bych jednu kamarádku ze školy, se kterou se vidím jednou za uherský rok, jako Val.