Libiku, můj BM byl jediný kluk, který mě neidpuzoval a do kterého jsem se časem opravdu zamilovala. A on se zamiloval do mě. Nevím, proč bychom se měli rozcházet, byli jsme spolu rádi, klapalo nám to, vzít jsme se chtěli a děti jsme taky chtěli. Holt nám do toho hodila vidle moje deprese, si teda myslím. To bylo období, kdy jsme se hodně odcizili a můj BM nechtěl žít s depresivní osobou. Tak si našel veselou ženu, stojící oběma nohama na zemi, zdravě sebevědomou a bylo.
Myslím si, že kdyby se něco stalo, a my dva jsme se rozešli ještě v mládí před svatbou, už bych si asi nikoho jiného nenašla. Aspoň jsem tedy za svůj život nepotkala žádného muže, který by mě zaujal. Takže já jsem ráda, že to dopadlo aspoň tak, že jsem si užila hezkého manželského života a mám dvě úžasné děti.