Půlko, dejme tomu, že jsi z těch štatnějších makavců, co jim to nese ovoce.

Já když se tak kouknu za sebe a vidím ty promakané hodiny a dny své a hlavně manželovy práce, napadá mě - marnost..

Manželovi možná dost pomohl do nebíčka zoufalý pocit "vždyť nejsem platnej" a celý život jsme žili v modu "až se to udělá, dodělá, vydělá " Zapomněli jsme, že máme limity talentu a průbojnosti a že život není nekonečný a ani samozřejmý.

Z druhé strany nějaký tah na cíl je asi nutný, společnost tak funguje.