Já myslím, že jsme se definitivně zbavila posuzování cizích lidí jinak než, že si všimnu, že je něco zajímavé nebo neobvyklé. Směji se paní od naproti, ta má obsesivní potřebu úklidu a když se nikdo nedívá, zametá sousedům před jejich prahem. Ale mám ji rádá jako uliční figurku.

Horší je, pokud začnu posuzovat v rámci kolektivu, s nímž existuju. Když mě vezme hýbl, že teď se musí posekat tráva, vynést tříďák a potom stihnout opera, jelikož jinak jsme lemry líny a to přece nejde. Ale jde, docela dobře..

Jinak dost podvědomě posuzuju sebe. Kdybych 1x denně nějakým všeobjímajícím směrem nehnula zadkem, budu si připadat marná.