v devadesátkách jsem byla workoholik, šedesát sedmdesát hodin týdně běžně.... pak jsem zjistila, že nemám kamarády, koníčky, chlapa, vůbec nic a sekla jsem s tím a našla si "normální" práci - a potažmo ty koníčky atd... a od té doby jedu na pohodu.
Doma jsem se nikdy nepřetrhla, ale musím říct, že hodně pomohlo stěhování - jednak jsme konečně vyházeli spoustu věcí (jako třeba dětské sedačky, rozbité hračky, výrobky a výkresy ze školy a školky - teda zůstala mi jedna krabice, ale je to jedna krabice, ne deset), spoustu věcí jsme rozdali (včetně třeba akvárií) - a přestěhovali se do většího, takže nemám lyže v ložnici a kola zaparkovaná před pračkou... nemám z obýváku "úřad" (pracovna pro všechny čtyři členy rodiny) a potraviny (typu krabice cereálií) jsou ve spíži, ne na skládacích poličkách v kuchyni.... a najednou je úklid o tom, že přejedu podlahy luxem, nebo stáhnu mopem za pět minut - a ne že dvě hodiny musím přemisťovat věci sem a tam, abych tam vůbec mohla vyluxovat... to stěhování bylo velmi očistné....
Přibylo mi spousta práce na pozemku, máme zvěř, velký kompost, několik desítek (set?) stromků a keřů, které je třeba oplet, obžínat, zavlažovat atd., plus spousta práce s "landscaping" - stěhování šutrů, budování cestiček - teď jsem asi na čtvrtině hektaru zarývala kompost a sela trávu (část zničená stavbou) -no a do toho když to přeženu, tak mě chytne artróza, takže teď už se musím "flákat" plánovitě...