Nejsem pracovita ani cinoroda ani akcni ani vykonna, jsem lina a pomala a celozivotne potrebuju hodne odpocivat, byt o samote a zahalet, nedelat nic. Ale nejhorsi je, ze se mi usili a prace, k cemuz se musim dost dokopavat, vubec nezurocuji, je to proste marnost. I kdyz makam a vydelavam cely zivot temer bez prestani, tak se mi nic nezhmotnuje, furt nic nemam a ani ve svete idei zadny vyznam nevytvarim, kdyz uz to vypada, ze vyjde clanek, tak nic, navic ani deti neplodim, zadne dalsi generace tu nezanecham a pres kazdodenni peci a cviceni a vsechno, moje jedina dcera nechodi a nemluvi, jen se furt mirne zhorsuje. Jsem proste naprosto bezvysledna, jako bych ani neexistovala a uz to nelamu.

Nekdy mam dojem, ze me to aspon spojuje se vsim zbytecnym a bezucelnym, takova naka sounalezitost s bezdomovcema a se stromama a s blatem, nic tu po nas nezustane a kupodivu mi ten pocit prinasi radost.