Zasjaj, jak léta jdou, občas mě též zasáhne bilancování a pak z toho mám strašné sny. Dneska v noci se mi zdálo, že jsem někoho zavraždila(neznám tu osobu), prošlo mi to a já se svíjela černým, děsivým svědomím, nechtěli mi věřit, nechtěli mě trestat..strašné, strašné.

Ty viny za mnou, ti lidé, co už nepřijdou, nemohou, nechtějí, nejsou..

Já vím, mám zdravé děti, co jsem jim dala, nedala? A komukoliv? Nebo lidstvu? chachacha

A pak si řeknu, že tak to prostě není, lidi se vzájemně obohacují mimoděk, pomáhají si slovem, úsměvem, příběhem, dotekem, obrázkem..

Bude se ti to zdát patetické, ale mně si dala hodně