Mám 14 letého a z jeho pohledu by určitě bylo ideální, kdyby máma nic z toho neřešila, oblečení sebrala... V reálu to já mám tak, že při horší známce, když vím, že se učil, tak jen okomentuju, že občas se prostě něco nepovede...když vím, že se na to učení vykašlal, tak už ho teď jenom upozorňuju, že je to jeho volba, ale že příští rok už se mu vysvědčení počítá do přijímaček a že je to teď už na něm, jestli chce jednou dělat svojí vysněnou školu a práci...Učení ho nikdy nebavilo a nebaví, s tím nic nenadělám, vždycky mu jen řeknu, že ho chápu, že ho to nebaví, ale že asi jiné řešení moc není, než se tím nějak prokousat... Na poházené oblečení ho zavolám, ať si ho odnese a pokud nedodržel, co slíbil, tak podle situace chci, aby to co nejdřív udělal a nebo ho upozorním, že když to příště nedodrží, tak se třeba nepojede někam, kam on chtěl, nebo taky třeba neuděláme něco, o co nás žádal zase on... Zatím to celkem funguje, udělá, co má, sice přitom "držkuje", ale jinak celkem pohoda, moc to s ním nemlátí...období 9-11 let bylo mnohem horší
.
Jinak si myslím, že mě považuje za celkem fajn mámu, taky s ním jezdím všude možně po těch jeho vlacích a dělám to vlastně i ráda a on to asi cítí, že i ten zájem o to mám, tak se snaží moc neprudit. A co mi fakt udělalo radost, že nedávno jsem mu byla dopoledne natočit nějaký extra vlak, když byl ve škole a já měla volno a když pak vydal video, tak v něm dal do popisku poděkování mámě za záběr, to mě fakt zahřálo u
.