Byla jsem pět měsíců na ÚP a pobírala podporu v nezaměstnanosti. Když jsem tam chodila, strašně jsem se styděla a bylo mi to nepříjemné. Nemůžu říct, že by se úřednice chovaly sprostě, ale byly zcela chladné. Na můj úsměv se tvářily, jako když kously do citronu, nepříjemný, chladný pohled.
Moje maminka, když studovala na gymnáziu, měla nárok na stipendium pro nemajetné studenty. Nikdy si o to nepožádali. Než by přiznali, že jsou chudí, tak babička radši nejedla. Jako dítě jsem to nechápala, jako dospělá tomu rozumím.