Já to dělal asi 5 let za mámu, která postupně přestala chodit ven, čili poslední tři roky už i s návštěvou úřadu. Vyplňoval jsem to elektronicky, ale vždycky se muselo dobře rozplánovat, kdy to vytisknout, kdy to hodit majiteli domu do schránky, kdy si vyhradit volný den na úřad (naštěstí jako konzultant jsem mohl z práce), ale často jsem musel kvůli tomu zahraničnímu zákazníkovi říct, že přiletím třeba až v úterý.

Naštěstí i při duševní nemoci byla mamka sysel a administrátor (oproti mně), takže všechny papírky skladovala, roztřídila.

Ale stejně jsem musel najít všechna inkasa, všechny výpisy z účtu, všecna vyúčtování za plyn, vodu, honit majitele, že každý rok musí dát pasport bytu (jako kdyby se nafoukl), vyúčtování, všechny složenky za nedoplatky a přeplatky (které jsem stejně musel chodit platit a vyzvedávat). Každoročně najít smlouvu. Většinou jsem úřad dal na jednu návštěvu, ale občas na dvě. Samotřejmě s hodinovou frontou (když jsem věděl kdy tam je nejméně nás "nepřizpůsobivých")

Strašně to ničilo vztah, protože mamka upadla do totální deprese/lenosti, takže si jen okrajově vařila, skoro neuklízela, řadu věcí "nezvládala". Takže úklid, pak jsem jí koupil vysavačového robota ("blbouna"), což jí strašně bavilo. Takže většinu času sežraly stále slabší úklidy, pak tyhle papíry... Na nějakou procházku nezbyl čas vůbec.