"když mu napíšu zjednodušeně "tejbl" tak si zapamatuje, že se to slovíčko je prostě tejbl a když v učebnici uvidí table, tak už to považuje za něco jiného"

Zkus propojit zrakovou a sluchovou složku. Kartičku se slovíčkem správně napsaným, obrázek a správně vyslovit.

Pak mě napadá ještě využití myšlenkových map. Vezmeš téma a začneš si psát slovíčka. Např. škola - od toho pacičky např. lidé . učitel, ředitel, školník, kuchařka, žáci, jiná pacička místnosti - třída, tělocvična, jídelna...od třídy další pacičky - lavice, tabule, židle, učit se, číst, psát...v jídelně zase třeba stůl, židle, jíst, jídlo....a už se dají yase dopisovat jídla nebo potraviny.....

Dobře se to dělá na téma dům, nakupování, cestování....

Začneš s pár slovíčky, která si vybavíš, pak postupně doplňuješ, ideálně, když někde může viset velký papír, který je pořád na očích a můžeš do něj dopisovat....

Dá se to pak použít jako zraková opora pro tvoření vět. Dají se dokreslovat nebo dolepovat obrázky....

Stejně se dají použít ty myšlenkové mapy i na přírodovědu, vlastivědu...

Pokud má lepší sluchové než zrakové vnímání, pak mají smysl i nahrávky, kdy mu stručně namluvíš důležité fráze nebo třeba výjkad z přírodovědy (i když tady bych spíš hledala vhodná videa na youtube), a on si pak může zapsat jen ty nejdůležitější pojmy, co si z toho zapamatoval...a hlavně si to může pouštět opakovaně.