Dobrý večer.
Vím, že to bude znít jako hloupost nebo dokonce dotaz puberťačky, ale já potřebuju náhled zvenčí. Pohled někoho nezúčastněného.
Ukončila jsem vztah se ženatým mužem. Rozchod nebyl nic dramatického, dohodli jsme se. Nevím jistě, jestli to opravdu chtěl také nebo jestli mi to jenom odkýval protože věděl že jsem se rozhodla a nic s tím neudělá. Byla to dohoda z rozumu. Srdce říká něco jiného. Je to půl roku. Snažím se na něj nemyslet, ale je to těžké. Není to tak, že bych byla okouzlená tím hezkým, protože denní starosti jsme nezažili. Právě naopak. Vztah s ním byl nejvíc opravdový co jsem poznala. Tolik toho pro mě ještě nikdo neudělal. Oba jsme to měli tak, že díky tomu druhému jsme lepší.
Dohodli jsme se, že zůstaneme přáteli. Dvakrát jsme se od té doby sešli, ale ukázalo se, že je to moc brzy. Teď mě znovu kontaktoval. Chce si jen popovídat a probrat nějaké záležitosti. Na jednu stranu jsem ráda, vždy jsme si rozuměli, mluvili jsme o všem, neměli tajnosti, vzájemně jsme se doplňovali protože máme stejné názory, pohled na život, humor. Na druhou stranu mám obavu, protože vím, že se mu toužím vrhnout kolem krku a to není dobré. Současně se bojím, že on také. Ani jeden to nechceme vrátit zpátky, v tomhle máme jasno. Nemělo by to smysl. Ale asi nedokážeme být od sebe. A já teď nevím, jak se k němu mám zítra chovat.
Díky za názory. Není to ani trol ani mi není 15