Terapeutko, mám doma těžkého dyslektika a dysortografika s poruchou pozornosti. Chápu tvé zoufalství, občas jsem to také prožívala. Pravda ale je, že jsme bojovali hlavně s jazyky a pak tam, kde bylo potřeba načíst dlouhé texty (to jsem mu po dobu ZŠ (je na 8G, takže do kvarty) prostě doma přečetla. Pak už si dokázal pomoci i videy na you-tube.

Co nám konkrétně pomohlo:

1. konzultace v dys-centru (www.dyscentrum.org, je jejich klientem od 6 let, v PPP nám nikdy neporadili tak, jako tady), nákup jejich pomůcek - učebnice z češtiny pro dyslektiky z nakladatelství Tobiáš. Pořádají i různé kurzy, komunikují se školami...

2. slovíčka z angličtiny se učil z barevných kartiček - např. minulé časy podle skupin na různých barvách. Většinou tak, že jsme slovíčko přečetli, a zkoušeli s ním kraťoučké věty, aby ho naposlouchal. Psaní jsem z počátku moc neřešila, to až časem, v páté třídě ne. Gramatiku jsem mu sepisovala opět do barevných tabulek.

3. je to hrozné, ale hraní PC her v angličtině a poslouchání aj na internetu na témata, která ho opravdu zajímají.

4. pochopení učitelky němčiny (měl ji od sekundy), že on se prostě nemůže učit dva podobné jazyky :o).

Výsledek je, že rozumí aj výborně, mluví slušně a bez korektoru píše hrozně (což i v češtině).