Ale žáci nejsou placení, žáci mají povinnost do školy chodit a odsedět si to tam, a že těch 8 hodin často nic nedělají, je úplně jedno. Kdo má zkušenost s domácím vzděláváním, tak ví, že co se ve škole dělá 6 - 8 vyučovacích hodin, doma je hotovo ani ne za polovinu času. Je to jiným druhem práce, možností pracovat intenzivně a podle svých možností, člověk není časově závislý na 20 dalších lidech, se kterými se musí kordinovat.

Spousta činností, co se odehrávají ve škole, se doma nedělá, což je někdy škoda, aůe na druhou stranu hodiny samostatné práce pokud možno bez mluvení, co se ve škole dějí, poslouchání výkladu a opisování z tabule, jde samostudiem účinně nahradit.

Naštěstí se pohybuju v bublině, kde i děti dokážou být zodpovědné za své učení a umí si organizovat čas a práci bez permanentního dohledu drábů. Ano, v každé třídě se najde jeden dva, kterým to bez toho permanentního biče nejde, ale zbylých dvacet funguje.

Ostatně, ono to už na některých školách probíhá a evidentně to není problém, protože jinak už by se o tom všude mluvilo a psalo.

A přesně proto, že ti, co ve škole nepracují, trvají na zvyklostech ze svého vlastního dětství, je školství tak nepružné. Strach ze změny je největší překážka.