Inko,

to je dobře popsané v té bakalářské práci, co jsem vkládala odkaz do odpovědi libikovi, že z principu tím lidi "sovy" netrpí. Ale v důsledku společenských zvyků dojde často k poruchám spánku, depresím apod., a to už prostě utrpení je. Nevím, jestli si dokážeš představit, jaké to je hodiny nemoct usnout, den co den, zabrat těsně před vstanutím, nemoct usnout v posteli, ale muset chodit na jiná místa, abys překonala ten zlozvyk, že do postele se chodí "čučet do stropu". A tovše ve věku základkového dítěte. U mě to přerostlo do stavu, kdy jsem nespala i několik dnů a následně pak spala třeba tři dny v kuse, s pár pauzama na wc. To nebylo k žití.