Taky jsem měla z těch zvyklostí hrůzu. Oběd jsme měli před obřadem, obřad byl odpoledne. Na obědě oba fotři mleli nějaké dlouhé proslovy a tchyně ukazovala ve stoje fotky příbuzných, co se uplatnili AŽ v cizině. Kamarádi s kapelou nám zahráli a byl to slušnej kravál, že si nějací příbuzní strkali ubrousky do uší, ale stejně je to nevypudilo. Nějaká známá mojí mámy s rozčilovala, jaktože nerozbalujeme dary, že chce ten JEJÍ všem ukázat. Tchán brblal, je nebylo dost skla, že jeho kamarád "slavná neznámá osobnost" bude muset pít z kelímku. Jídlo bylo obyčejný, ale já si stihla něco dát až v 11 večer. Kamarádi přespávali v zahradě ve stanech.
Jo a měsíc před svatbou mi nějaké ženy odpíraly jídlo, abych nebyla na svatbu tlustá (vážila jsem 50kg). A bohužel mi krachla kadeřnice, tak jsem na hlavě neměla extra nic.

Dneska bych už nezvala nikoho, koupila si nóbl šaty a boty a šla s mužem do nějaké lepší restaurace třeba na vinici.