Libiku, při vší úctě, tohle by byla moje smrt. Věkově jsme na tom obdobně, ale tenhle druh svatby mi děsil už jako mladou a než toto, tak bych se radši asi nevdávala.
My to tedy vyřešili svatbou podle našich představ, i se svědky jsme byli 4, byl to krásný den a příbuzenstvu jsme pak poslali oznámení s fotkou. Bílé šaty i závoj jsem měla, vzhledově to bylo velmi tradiční, jen jsme si to prostě chtěli pojmout jako náš vlastní den. Zasnoubení jsme byli cca půl roku, s přílišným ohlasem se to nesetkalo, ale do průběhu svatby nám chtěly kecat všechny tetičky, takže jsme se s ženichem v poklidu domluvili, že takhle to fakt nechceme a udělali si to po svém. Příbuzenstvo ze strany ženicha to časem rozdýchalo, moji rodiče to věděli dopředu a schválili nám to maximálně. Pokud by to naše děti chtěly udělat obdobně, rozhodně to uvítám, pokud by chtěly obří svatbu, tak je v tom taky podpořím, je to prostě na nich.