E.mama, máme bohužel podobnou zkušenost, měli jsme jednu oblíbenou pizzerii poblíž synova oblíbeného nádraží...a vždycky, když jsme někde jezdili celý den a fotili vlaky, nebo když byla nějaká celodenní akce, tak jsme ji měli jako zázemí, kam jsme si šli odpočinout, najíst se a nabrat síly, než zase vyrazíme dál...téměř nikdy tam přes den lidi nebyli, většina si jich tu pizzu bere s sebou, navíc o ní moc lidí ani nevědělo...bohužel minule tam byli s manželem a tam, kde vždycky býval klid a pohoda, tak byly dvě ukrajinské rodiny, které tam na sebe pokřikovaly, na stolech prý neskutečný binec, říkal manžel, že něco takového ještě neviděl, děti tam lítaly okolo...tak to rychle snědli a vypadli a syn už se tam skoro bojí jít...protože to poslední, co by chtěl, je sedět někde mezi uřvanými nevychovanými lidmi, kde člověk pomalu neslyší vlastního slova...a že pro něj je tohle ještě dvojnásobný stres, než třeba pro nás. Je mi z toho trochu smutno, nechci, aby to znělo sobecky, vím, že většina těch lidí potřebuje pomoc, ale kvůli nim se musíme omezovat čím dál víc...ani na ten Hlavák už syna teď radši nepouštíme samotného, když jsou tam ti Romové...protože má s sebou kameru a stativ apod. a člověk nikdy neví...