Moje maminka, ročník 1923 by si džíny nevzala nikdy. Nenosila ani kalhoty a mně dovolila kalhoty až v 6. třídě. Taky nenosila punčocháče, ale punčochy a podvazkový pás, aby neměla povolené břicho. Můj táta se mi poškleboval, že nosím modráky, ale ke stáru vzal džíny taky na milost. Moje generace, která byla mladá v 70. letech, po džínách strašně toužila. Byly jen v Tuzexu a drahé. A nebyly vždy, člověk musel číhat, kdy dovezou zboží a vystát si příšernou frontu. Pamatuji se, jak jsme si zkoušeli džíny na ulici, vyměňovali jsme si je mezi sebou, když jsme neodhadli velikost. Nohavice se obšívaly dole zipem, aby déle vydržely. Kluci v zadní kapse džínů nosívali ležérne zastrčený hřeben. Kdo měl pravé džíny, to byl král. Lidem, co nosili české fejky třeba Prekon, jsme se posmívali.