Když jsme si přinesli novorozence domů, obě babičky se nám střídavě cpaly na návštěvu a poučovaly, jak nesmíme řešit řev mimina, jak ho nemám tak často kojit, jak ho manžel nesmí houpat, atd., atd, ABY NEBYLO ROZMAZLENÉ.

To byla mantra mojí mámy celý moje dětství, rozmazenost. Nic nechtít, nepřekážet, nefňukat, nestěžovat si, o nic nežádat, neprosit, nemít žádné zbytečné potřeby.
Teď mě načapala, že moje děti mají nějaké nové oblečení. Nové, ne ze sekáče. Takže pokaždé řeší, proč dětem nesháním nějaké levené použité. No ráda bych, jako správná nerozmazlená cuchtička, ale oba sekáče zkrachovaly, nemám kde a kdy to schánět, zároveň pracuju. Ale ten údiv, že moje děti mají něco nového. To já měla vše poděděné.